Stručná historie pěšího pluku číslo 43 v letech 1918 - 1939
(dle dosud zjištěných údajů)
Do roku 1918 nesl pluk označení C.k. 8. regiment. Po rozpadu
Rakouska – Uherska a vzniku Československé republiky 28. října
1918 zůstal pod stávajícím označením Čs. pěší pluk č. 8 až do
31.12.1919. Pluk byl stále dislokován v Brně, až na období od června do
září 1919, kdy byl v Bzenci.
K 1.1.1921 dochází k postupné unifikaci v označování a organizaci
jednotlivých útvarů Tak je v říjnu 1920 p. pl. 8 přečíslován na p.
pl. 43. Pluk se od té doby skládá z velitelsví, I. praporu, II. praporu,
III. praporu a náhradního praporu. V případě mobilizace by pluk stavěl
z mobilizovaného mužstva záložní pluk č. 93 v plném rozsahu
pravidelného pluku.
Pluk byl stále umístěn v Brně, s výjimkou II. praporu, který se
v období od prosince 1920 do 26. září 1921 nacházel v Moravské
Ostravě a na Hlučínsku, kde se účastnil bojů s Poláky, a III. praporu,
který od prosince 1920 do 3. února 1921 potlačoval komunistické nepokoje
v Oslavanech.
V září 1922 obdržel pluk z rozhodnutí ZTO ke zkouškám 6 ks pistolí
vz.22 Nickel. Pluk byl povinen přezkoušet pět pistolí vystřelením
100 ran z každé zbraně, šestou 500 náboji a veškeré závady
zaprotokolovat. Vzhledem k tomu, že pistole při zkouškách nevyhověly, MNO
nedalo povolení k výrobě. Po připravení další zkušební série 200 ks,
byly tyto počátkem roku 1923 v počtu 60 ks přiděleny pluku ke
zkouškám. Zkouška byla stanovena výnosem č.j. 550.947 / zbroj.tech.
V roce 1923 byly jednotlivé části pluku dislokovány takto: velitelství a
I. prapor ve Staro – novoměstských kasárnách, II. prapor
v Hrdličkových barácích a III.prapor spolu s náhradním praporem
v pevnosti Špilberku. V říjnu 1925 odevzdalo město Brno pluku jeho
plukovní standartu. V roce 1927 se rozložení pluku změnilo. Velitelství,
I.,II. a náhradní prapor přesídlily do Svatoplukových
kasáren v Židenicích, a III.prapor i nadále zůstal na Špilberku.
V noci z 21. na 22. ledna 1933 byl objekt židenických kasáren přepaden
ozbrojenou skupinou asi šedesáti členů Národní obce fašistické pod
vedením npor. v záloze Ladislava Kobsinka. Díky pohotovému zásahu posádky
kasáren, zejména prap. Josefa Janouška (nositele Čs. válečného kříže
1939 i.m. za odbojovou činnost za okupace), byli útočníci odraženi a
zneškodněni.
V roce 1936 vstupuje jako dobrovolník do čsl. armády Adolf Opálka. Službu
nastupuje dne 1. řína jako vojín 9. roty pěšího pluku 43 v Brně.
Odtud po půl roce odchází do školy pro důstoníky v záloze, kterou
ukončuje 11. září 1937 v hodnosti četaře – aspiranta. Padl dne
18. června 1942 v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici jako
velitel výsadku s úkolem spáchat atentát na zastupujícího říšského
protektora Reinharda Heidricha. Po válce byl povýšen na majora i.m..
V době mobilizace v roce 1938 byl pluk součástí 14. motorizované divize
s velitelstvím v Kroměříži ( krycí název ‚ Fibich‘ ). Velitelem byl
brig. generál Josef Zmek (*1889), jeho zástupcem brig. generál František
Hněvkovský, náčelníkem štábu pplk. gšt. Josef Pavlíček. 14. divize se
skládala z pěších pluků č.3, 27, 43, dělostřeleckého pluku č.14, SPO
14 a telegrafního praporu 14. Po zaujetí mobilizačních obranných
postavení byla dislokována v okolí Třeště jako záložní jednotka
spadající pod velení IV. armády.
Pluk byl zrušen po obsazení zbytku republiky Němci roku 1939.
1921 : pplk. Alois Chlebovský
1923–1927 : plk. Bohumil Glos
1933 : plk. Josef Novotný (*1890)
1935 – 1937 : plk. gšt. Alois Páral
1938 : plk. gšt. František Walter
září 1938 : 43.p.pl – pplk. František Vláčil (*1891)
září 1938 : 93.p.pl – plk. Vlastimil Kozelský (*1890)
1939 : plk. Karel Čápek
Velitelé I. praporu:
1933 ; pplk. Jaroslav Herkloc
Krátké životopisy velitelů pluku 43:
plukovník BOHUMIL GLOSS velitel pluku 1923 – 1927
narozen 1878 v Praze, studoval gymnázium ve Stříbře a absolovoval
kadetní školu v Praze, z ní byl roku 1893 přidělen k pěšímu
regimentu č. 75. Světovou válku prodělal s pěším regimentem č. 10 na
ruské, rumunské a italské frontě.
Po převratu 28. 10. 1918 byl ihned převzat do čsl. armády a přidělen
jako podplukovník k ZVV v Praze. Krátce na to byl zástupcem vojenského
velitelství v Českých Budějovicích a velitelem přijíždějících
italských legií, načež byl jmenován velitelem pěšího pluku č.
81. Tažením na Slovensku proti Maďarům se zůčastnil jako velitel
moravského podůseku. Roku 1921 byl převelen k pěšímu pluku č. 45 a
povýšen na plukovníka. Roku 1923 byl jmenován velitelem pěšího pluku č.
43 v Brně. V této funkci setrval až do roku 1927.
Další informace nejsou zjištěny.
plukovník generálního štábu ALOIS PÁRAL velitel pluku 1935 – 1937
narozen 7. 4. 1892 ve Šlapanicích u Brna. Studoval gymnázium v Kyjově
a v Brně. Poté se zapsal na UK v Praze ( obor čeština, němčina ). Studia
přerušila válka a v říjnu 1914 nastupuje vojenskou službu jako
jednoroční dobrovolník. Postupně se stal kadetem – aspirantem a
v říjnu o rok později je zajat Rusy v průběhu bitvy v okolí města
Kolki na řece Stryji.
V srpnu 1916 se přihlásil do legií, ale teprve v únoru 1917 je mu toto
přání ze strany Rusů umožněno. přihlásil se k transportu do Francie,
kam se také pod vedením kpt. Husáka v polovině listopadu 1917 spolu
s tisícovkou legionářů přesunul.
Počátkem roku 1918 nastupuje do důstojnické školy, vedené Francouzi.
V dubnu je povýšen do důstojnické hodnosti a přidělen k 22. pluku jako
pobočník velitele I. praporu. Brzy poté je povýšen na poručíka a
20. srpna 1918 jmenován nadporučíkem a velitelem roty. Ve dnech 20. –
29. října se zůčastnil bitvy u Vouziers, kde čsl. legie utrpěly velké
ztráty, ale přesto dosáhly výrazného vítězství.
Do svobodné vlasti se vrátil jako kapitán v lednu 1919. Zůčastnil se
bojů s Maďary na Slovensku, absolovoval válečnou školu a stal se
štábním kapitánem generálního štábu na MNO. Poté vystřídal řadu
funkcí a v letech 1935 – 1937 byl velitelem pěšího pluku č.
43 v Brně. V roce 1937 absolovoval generálský kurz a byl jmenován
náčelníkem štábu zemského velitelství v Košicích. jeho velitel zde byl
generál Lev Prchala, s nímž pak v roce 1938 zajišťoval obranu celé
jižní Moravy.
Po 15. březnu 1939 byl demobilizován. V květnu 1945 byl jmenován
velitelem týlu vojenské oblasti Morava a Slezsko a tuto funkci zastával
téměř tři roky.
V roce 1948 musel armádu opustit. Byl penzionován s nízkým důchodem.
Plukovník generálního štábu Alois Páral – rytíř francouzského řádu
Čestné legie a nositel mnoha vysokých čs. vyznamenání zemřel
17. června 1978….
plukovník KAREL ČÁPEK velitel pluku 1939
narodil se 23. července 1892 v Olešnici na Moravě. Vystudoval reálku
v Novém Městě na Moravě, absolovoval abiturientský kurs na obchodní
akademii. V roce 1913 přišel jako jednoroční dobrovolník
k 14. zeměbraneckému pluku. V roce 1914 byl odvelen jako aspirant na
ruskou frontu, ale již v prosinci téhož roku přešel do ruského zajetí.
Dne 4. srpna 1916 byl zařazen v hodnosti střelce k 1. čs. záložní
střelecké brigádě legií v Rusku. U hanáckého pluku č. 6, byl jmenován
v roce 1917 praporčíkem a v roce 1919 kapitánem a velitelem plukovního
dělostřelectva. S tímto plukem prodělal mnoho tvrdých bojů.
Dne 19. června 1920 se vrátil do vlasti a po krátké dovolené nastoupil
pět k 6. hanáckému pluku do Olomouce. Dne 26. dubna 1928 byl povýšen na
podplukovníka a jmenován velitelem školy záložních důstojníků. V roce
1935 v hodnosti plukovníka opustil Olomouc a nastoupil v MNO. Dne 2. ledna
1939 byl ustanoven velitelem pěšího pluku č. 43 v Brně.
Po okupaci a rozpuštění armády vstoupil do odbojové skupiny Obrana národa
a odešel z brna do rodné Olešnice, aby v tomto úseku a organizoval odboj.
Poté co velitelé Obrany národa plk.gšt Nesveda a plk. Morávek přišli
o život, přijal K. Čápek velení v kraji Brno – venkov. Dne
30. října 1940 byl v Olešnici zatčen gestapem, odvlečen do Olomouce a
odtud 12.února 1941 do Kounicových kolejí v Brně.
Zde byl 30. září 1941 odsouzen a ještě téhož dne popraven…